Kuše

Kuš neboli samostříl je původem historická zbraň používaná převážně ve středověku ať již k lovu či k boji. Vynikala obrovskou razancí a dlouhým dostřelem. Dnes legislativa lov touto zbraní ve většině evropských států zakazuje. Kuš dnes slouží především sportovním a rekreačním účelům. Moderní kuše s výjimkou dětských se šipkami s přísavkou zůstávají stále zbraní a tak jsou i klasifikovány Zákonem o zbraních a střelivu. Jejich prodej je volný od 18-ti let.

Pokud majitel dodrží několik zásad, kuš mu poslouží jako zdroj outdoorové zábavy léta:

1. S kuší zacházejte jako se zbraní - nenechávejte jí nabitou, nemiřte na osoby a zvířata, a to ani v nenabitém stavu z legrace a při střelbě dbejte, aby se v oblasti střelby nikdo nepohyboval (pobíhající děti, psy atp.).
2. Šíp z kuše má dlouhý dolet, při výstřelu do vzduchu až 1.5 km. Střílejte vždy do bezpečného prostoru (protisvah, záchytná síť, ...) a pro střelbu si vyhraďte dostatečně dlouhý, přehledný a bezpečný prostor.
3. NIKDY nevystřelte s kuší NAPRÁZDNO - tedy bez šípu. Chybějící odpor šípu vede k destrukci tětivy nebo lučiště.
4. Používejte šípy správné délky a hmotnosti. Lehčí šípy vedou k vyššímu opotřebení a mohou způsobit i destrukci kuše.
5. Tětivu kuše pravidelně promazávejte tukem na tětivy (viz doplňky), prodloužíte její životnost.
6. Pro šípy používejte vhodné dopadiště. Šíp při dopadu musí být zbržděn postupně, ne naráz, na druhou stranu musí být dopadištěm zcela zastaven. Vhodným dopadištěm kromě běžně prodávaných jsou baly slámy, hobra stažená dřevěným rámem nebo dostatečná vrstva starých hadrů napěchovaná do jutového pytle atp.